25 VÝZEV K PZ | 8. Biouhel a zakládání záhonů na Zahradě na Korunce

Dovolte mi se podělit s našimi zkušenostmi s používáním biouhlu u nás na zahradě.

Naše Zahrada na Korunce je ukázková přírodní zahrada o rozloze téměř 3000 m². Jedná se o údolní zahradu blízko potoka se specifickým mikroklimatem (mrazová kotlina, vlhko i za parného počasí). Zahrada kombinuje okrasné trvalky, růže a letničky se zeleninou a bobulovitými keři a stromy. Je obklopena lužním lesem a díky tomu nabízí množství různých biotopů. Najdete nás ve východních Čechách, v obci Čermná nad Orlicí (cca 12 km od Chocně).

Kromě dodržování všech kritérií přírodních zahrad se nám při tvorbě půdy osvědčila metoda plošného kompostování, pomocí které vytváříme nové záhony právě na místě, kde je potřebujeme. Ať už pro zeleninové či květinové výsadby či pro ovocné keře nebo stromy.

Jednou ze základních surovin je pro nás rozhodně biouhel. Naše půdy jsou takzvané fluvizemě – tedy říční písčité a tudíž neúrodné. Nemají v sobě žádné minerály ani organickou hmotu. Musíme je tedy doplňovat. A přidáváním biouhlu, který vyrábíme ve vlastní kon-tiki peci, velmi vylepšujeme špatné fyzikální vlastnosti lehkých půd.

Biouhel v půdě funguje jako chemicky neutrální látka, která dokáže pojmout velké množství vody, zvětšit mnohonásobně svůj objem a zachytit živiny, které se vyplavují z vrstev uložených nad ním. Poskytuje tak útočiště drobným půdním organismům, bakteriím a houbám. Kořeny rostlin pak rychle tuto výživnou směs najdou a čerpají z ní živiny pro svůj růst.

Na výrobu biouhlu používáme vše, co nejde seštěpkovat – tedy např. malinové a ostružinové pruty, prořezy z růží, osiky, olše a vrby, a dokonce i z jedovatých tújí (zde jde o jediný způsob, jak obejít jedovatý tujón).

Prakticky zakládáme záhony přímo na "zelené louce" – tedy na místě, kde je normálně tráva. Do spodní vrstvy přijdou na jaře uschlé zdřevnatělé stonky trvalek (např. hvězdnice, zavinutky, třapatky apod.), pak se právě nasype v tenké vrstvě biouhel. Na to přijde koňský slamnatý hnůj a nakonec listí (nejlepší je na jaře shrabané z pod ořešáku – dá to méně práce a už neobsahuje inhibitory růstu) nebo první posekaná tráva ze sekačky. Vše dáváme cca v 15 cm vrstvách (kromě biouhlu) jako když děláme lasagne. Důležité je pohlídat si, abychom použili podobné množství "hnědých" – tedy uhlíkatých, suchých surovin (listí, sláma, suché trvalkové stonky, štěpka apod.) a "zelených" – tedy dusíkatých surovin (tráva, hnůj, kopřivy, jíchy apod.).

Záhon se v dubnu "osadí" poslední dýní ze spíže (může být už i nahnilá, nevadí to) a ta se rozšlape a přikryje lopatkou kompostu. Během května vyklíčí 30 sazeniček a díky tomu přežije aspoň něco nájezdy slimáků, kteří ty malé rostlinky nikdy nedokážou sežrat všechny.

No a pak už se jen nechají pracovat žížaly a další živočichové a na podzim se sklidí kolečko dýní.

Zbylé natě se nechají ležet jako mulč přes zimu. Na jaře je takto nachystaný záhon už připraven na další dýně, plodovou zeleninu, košťáloviny nebo cukety, podle vaší volby. Další rok pak sadíme rostliny druhé a třetí tratě. No a po třech letech opět můžeme přidat koňský hnůj a zase pěstovat dýně.

Tímto způsobem se u nás osvědčilo dělat záhony i kolem ovocných stromů, kterým tímto pomůžeme při začátcích zakořeňování na stanovišti. A maliny tyto živinami nabité záhony přímo zbožňují.

Na naší zahradě občas pořádáme i workshopy, kde si vše ukážeme prakticky, tak sledujte FB Zahrada na Korunce a někdy se stavte!

Text a foto:: Petra Formánková ze Zahrady na Korunce.

https://www.prirodnizahrada.eu/zahrada-na-korunce/